Sójové boby a eukalyptus
před rokem
Nechceme naše čtenáře příliš znudit tím, že bychom se pořád jen soustředili na Afriku, a zase tolik kontinentů nemáme, tak vám do Hyen začneme mixovat i nějakou tu Jižní Ameriku. U příležitosti toho, že téměř všechny světové noviny oslavovaly, že se v Brazílii zpomalilo odlesňování (tj. odlesňuje se pořád, ale z brutálně hyperrychlýho odlesňování je to už jen děsně rychlý odlesňování), tak padlo naše oko právě na tuhle zemi a její pralesy.
K samotnému kácení Amazonského pralesa dochází jednak díky tomu, že v Brazílii roste populace, a jednak díky tomu, že vykácet prales, kterej tak nějak nikomu nepatří, a získat tak pole nebo pastviny pro dobytek, které naopak patří mně, a ještě tím získat exotické dřevo na prodej, je fakt super obchod. A obchodu se dařilo dobře až do předchozího prezidenta Bolsonara, protože jeho nástupce začal vyhlašovat národní parky a podobný nápady, který právě to kácení dost omezujou.
Vono to totiž má i pár nevýhod. Mezi hlavní patří to, že na půdě, kde roste prales, roste výborně další prales. Na vykácené pralesní půdě, kde prales již není, ale zato je tam eroze, roste dobře sice dost věcí, jenže bohužel jen rok, dva. Pak začnou výnosy dosti rapidně klesat a než aby se řešilo udržitelné půdní hospodářství, tak je jednodušší vykácet další prales.
Možná vás překvapí, že jedna z hlavních zemědělských plodin, která se na takových polích pěstuje, jsou sójové boby. Vše začalo zhruba před padesáti lety, neboť sója je výborným krmivem jak pro dobytek, tak i pro drůbež, a rostoucí poptávka po masných výrobcích vedla i ke zvýšení tlaku na krmiva. Ale bohužel ani omezení konzumace masa problém úplně nevyřeší. Rostoucí množství vegetariánů a hlavně populace v Číně, která není soběstačná v produkci sojových bobů, nutných k výrobě všeho toho kvalitního čínského tofu, kterého se více než miliarda hladových Číňanů denně dožaduje, totiž musela Čína hledat, odkud sóju brát. Tak se stalo, že se čínský pandistán stává čím dál tím důležitějším obchodním partnerem pro Brazílii, neboť právě do Číny se většina sóji vyváží.
Asi určitě vás pak překvapí, že hned na druhém místě, kam Brazílie svoje boby vyváží, se nachází Argentina. Není to ovšem tak, že by si každý Argentinec dal ráno do svého oblíbeného maté nějaké to sojové mléko a přikusoval k tomu kvalitní argentinské tofu. Situace je mnohem prostší - zemi trápí sucha (způsobená částečně právě odlesňováním) a nemá dostatečné výnosy ze svých vlastních sójových polí. A protože má dodávky nasmlouvány na několik let dopředu, tak dováží přebytky sóji právě ze sousední Brazílie, protože je to levnější než platit pokuty. A stejně to všechno nakonec skončí v tý samý Číně.
No a jako perlička nakonec, Brazílii trápí i zalesňování. Když už se totiž někdo rozhodne něco vysázet, tak mu jde většinou o prachy, a tak volí třeba nepůvodní eukalypty, které mají super dřevo, co se dá snadno spálit na dřevěné uhlí (důležitý to produkt, když chcete mít hodně paliva, ale chcete vypadat, že jste CO2 neutrální a nespotřebováváte fosilní paliva). Dřevěný uhlí umožňuje Brazílii produkovat zelenou, ekologickou ocel. A jako bonus dává navíc ještě vonné oleje a další produkty. No a protože v Evropě každej ví, že eukalyptus roste v Austrálii, tak nikoho ani nenapadne zkoumat, jestli je ten jeho volejíček z etických zdrojů, nebo z vykořisťovaného pralesa. Eukalyptus ovšem potřebuje fakt hodně vody, čímž ještě zhoršuje celou situaci kolem už tak těžce zkoušené půdy. Některé regiony uvádějí, že jim množství vodních zdrojů kleslo o více než 90%.
Takže ať už se v Brazílii zalesňuje nebo odlesňuje, dokud tam půjde o prachy na prvním místě, tak to redakce nevidí zase tak růžově - a nemá pocit, že by se nad zpomalením kácení pralesa mělo zase tolik jásat. Jásat budeme, až někdo přijde s něčím, co bude rozumný, udržitelný, a hlavně dlouhodobě funkční.