Exkluzivně z Japonska!

1/ V Japonsku nejsou na veřejnosti koše.

Skoro vůbec žádný. Na dámskejch záchodech najdete košíček na hygienické potřeby, a pokud místní večerka má židličky, kde se smí jíst (to není až tak ojedinělej jev, protože v Japonsku je neslušný jíst za chůze), tak je koš tam. Jeden byl taky spatřen v Kjótu u toho úplně nejvíc nejturističtějšího chrámu, a jeden v Naře (je tam mega chrám a navíc mrak jelenů sika, co se volně potloukaj po ulicích), a toť vše.

Navzdory tomu, co my bysme označili za zcela kritickou košovou situaci (a interpelovali bysme vládu), v Japonsku je uklizeno. Hodně uklizeno. Je to proto, že Japonec je zvyklej si svý smetí odnýst domů. Nejspíš v duchu zásady, že když to dokáže přinýst, dokáže od toho odnýst obal. Upřímně, má to něco do sebe!

S košema souvisí ještě podzajímavost: smetí se v Japonsku dělí na "shoří" (combustible) a "neshoří" (non-combustible). V kategorii "neshoří" jsou prakticky jenom skleněný a plastový flašky a pak plechovky. Všecko ostatní jde do spalovny, kde se z toho udělá popel (o kterým se na internetu píše, že se pak použije na vysušování moře v tokijským zálivu).

2/ V nealko sekci v supermarketu je čaj.

Spousta čaje. Záplava čaje. V plastovejch flaškách o objemu od 250ml do 2L. U nás byste v nealko sekci našli coca colu, fantu, kofolu a tydlencty. V Japonsku je obří regál se 40 druhama čaje a dalšíma nejmíň 10 druhama kafe. A to nejlepší nakonec: oni to mají studený i teplý! Vedle chladícího pultu s čajem a kafem (a třema flaškama coca coly, aby se neřeklo) se nachází ohřejvací pult, ve kterým maj některý ty čaje a kafe, takže si to můžete koupit teplý. Ne horký 100 stupňů, ale příjemně teplý na pití.

Pokud se tam někdy octnete, tak hyena Péťa velmi nedoporučuje Oi Ocha Bold Green Tea, kterej má vynikající chuť, ale člověk po něm celou noc nespí.

3/ I na veřejnejch místech najdete sofistikovaný prkýnka.

Prvně se s nima setkáte na letišti a pak skoro všude. V chrámech, v metru, na stanicích vlaků, v restauracích a putykách, všude je velmi pravděpodobný, že prkýnko bude takový to japonský, co je schopný vám umejt a navonět zadek a jestě u toho vydávat zurčení potůčku, aby nebyly z kabinky slyšet neslušné zvuky.

Podzajímavost: v místech, kde se očekává hodně lidí (ať už zahraničních turistů nebo místních), jsou všude záchody. A ty záchody jsou zhusta přijatelný až skvělý. Je to úplně super, protože člověk nemusí furt spekulovat, kam půjde příště čůrat. Stačí najít nejbližší park, metro apod.

4/ Úroveň angličtiny je většinou ani ne tristní, ale žádná.

Většina lidí neumí ani "hello" a "thank you" (no, některý dávaj to "thank you"). Nic. Nula. Nada. Ani ťuk. Mnohdy ani v turistickejch oblastech (kde by člověk čekal aspoň něco). Samozřejmě jsou výjimky, mladší lidi spíš uměj aspoň něco, v Tokyu ta pravděpodobnost natrefit na někoho taky trochu roste, ale prostě celkově fakt nic moc.

Po rychlý rešerši na internetu, jestli náhodou to není tím, že Evropa a Amerika jsou daleko, a jestli náhodou neuměj Japonci třeba čínsky, korejsky nebo jinak "asijsky", se ukázalo, že spíš ne. Říká se, že nemaj rádi cizince, je otázka, jestli je to pravda nebo fáma, ale jazykově vybavený teda moc nejsou.

Jak se teda protlučete? Vlastně celkem snadno. V restauracích mívají obrázkový menu, takže stačí ukazovat na věci a říkat "arigato gozaimas" ("díky moc"). Na zbytek si opatříte japonskou simku (abyste měli internet; opatřit takovou simku je snadný, otázka cca 15 minut a 20 dolarů), nainstalujete si do Google Translate japonštinu a můžete jít. Google Translate umí, že když namíříte telefon na nápis, řekne vám, co se tam píše (akorát nápis musí bejt rozumně krátkej), a taky umí, že když potřebujete něco sdělit, naťukáte to do telefonu, on to přeloží sice asi blbě, ale přeloží, místňák si to přečte a může vám rovnou i naťukat odpověď. Japonci se technologií nebojí a často Google Translate sami navrhnou, aby se usnadnila komunikace.

Podzajímavost: v metru a vlacích je většinou všecko důležitý napsaný i latinkou. V autobusech naopak vůbec, často ani číslo spoje. Metro (v několika různejch městech!) většinou ukazuje název zastávky ve dvou různejch japonskejch písmech, pak korejsky a pak teprv latinkou. Ale je tam, to se počítá.

5/ Elektrický vedení je na sloupech a řeky jsou v betonovejch korejtkách.

Pracovní teorie je, že je to kvůli těm zemětřesením (kabely) a častejm povodním (řeky), ale tyhle dvě věci propůjčujou japonskejm městům takovej trochu retro-postapo ráz. Ty kabely zejména: všude. Obrovský, tlustý, doplněný tajemnejma krabičkama a věcma, co vypadaj jak výměníky tepla nebo generátory, všecko je nad zemí. Co my v Česku dávno nemáme, v Japonsku je úplně všude.

A na romantickou procházku kolem řeky můžete rovnou zapomenout. Menší řeky mají betonový břehy a vysoký zdi a jedna věc, která tam není, je cestička, po který by se dalo jít; ani větší řeky ale nemají přirozený břehy ani náplavky, místo toho je tam obvykle dálnice nebo aspoň koleje. Jako tohle zrovna moc hezký není, ale asi je to pomsta za to, že v minulosti jim řeky každejch pár roků všecko spláchly.

Bonus: platíte telefonem? V Japonsku spíš ne.

Za prvé, mnohý restaurace a některý obchody berou jenom hotovost a nic jinýho, takže cestou na ramen si pěkně připravte jeny.

Za druhé, tam, kde karty berou, se s nima musí platit primárně kontaktně. Proč? Protože na bezkontaktní platby fungujou jenom telefony a to, čemu místní říkají IC card. Nejpopulárnější IC card je vymoženost jménem Suica, kartička primárně na autobus a vlaky. Suica funguje tak, že si ji v mašince nabijete penězma a pak s ní platíte metro, bus nebo vlaky, trochu jak Oysterka v Londýně, a máte na to nějaký slevy. Akorát že tydle podivný kartičky na autobus můžete použít i na to, abyste si koupili sendvič a pití, ramen a občas i fusekle. Slyšíte dobře: v Japonsku můžete bezkontaktně platit za jídlo a někdy i leccos jinýho kartičkou na autobus.

Za třetí, telefonem zaplatíte pouze pokud provozujete AliPay, WeChatPay nebo asi 10 dalších čínskejch/asijskejch vymyšleností. Mívají takový velký plakáty, co všecko akceptujou, a na těchto plakátech GooglePay ani ApplePay nikde nefigurujou.

Závěr: Jak je asi patrný z textu, Japonsko se liší nejen ve velkejch věcech, jako jsou baráky, hrady a císař. Liší se i v miliardě drobnejch detailů, ve spoustě věcí, který my považujeme za daný. Budou vám z toho až oči přecházet. Nejlepší bude to všecko zajíst jahodovým sendvičem. :D