Chromozómy v Riu

Sportovní svět už nějakou dobu řeší, co to znamená, že je někdo ženská. Speciálně se to řeší ve spojitosti s transgender ženama (intelektuálskou politicky korektní terminologií se těmhle lidem říká taky AMAB, "assigned male at birth", neboli "když se narodili, tak si lidi mysleli, že je to chlapeček", což jaksi úplně neříká, co jsou doopravdy nebo co jsou teď). Trans sportovkyně už zabanovalo plavání (zejména po vysokoprofilovým případu plavkyně jménem Lia Thomas, která něco vyhrála, ale soupeřky značně mrmlaly, dyť že je to přece chlap a tohle nejde) a z větší části taky cyklistika (zejména Británie, velmoc dráhový cyklistiky - jo, to je ten sport, co se tam jezdí na kolech bez brzd, furt dokolečka, a v jedný disciplíně se dokonce honí motorka).

No a teď se celá otázka dostala do popředí zájmu taky v atletice, a to zejména v souvislosti s knížkou, kterou vydala Caster Semenya - jo, to je ta, co se chvíli myslelo, že překoná ten pravěkej Kratochvílový rekord v běhu na 800 m. No proč, žejo. Caster Semenya totiž vyhrála nějaký závody, jenže soupeřky začaly mrmlat a řikat, že je to ňáká divná ženská, a od tý doby se vleče velice komplikovanej spor mezi Caster, atletickou federací, CAS (soudem kterej se věnuje sportovním arbitrážím), Evropským soudem pro lidský práva a k tomu ještě několika vládama, např. Švýcarska. Caster sama prohlásila, že ji medaile už moc nezajímaj, že by mnohem radši vyhrála tyhlety spory o to, jestli je teda dost ženská a může závodit se ženskejma, nebo jestli si má brát nějaký prášky na snížení hladiny testosteronu.

Na první pohled by si člověk řekl, mno, tak má dlouhý vlasy a doktoři řekli, že má, ehm, ženské vnější pohlavní orgány, tak kde je problém?

Problém je primárně to, že bejt ženská (nebo chlap, když už jsme u toho), není jenom jednoduchá lineární otázka typu "má pindíka nebo kozy?" O Caster se například ví, že má, ehm, od všeho trochu, vagínu, ale taky varlata, a naopak nemá pindíka a dělohu. A ke všemu tomu jsou její chromozómy... XY.

Jak je tohle možný? Jednoduchá odpověď na složitou otázku je, že genetika je svině. Prostě většina lidí je "normálních" - mají jeden jednoznačnej set orgánů a připadaj si, že tak je to správně. A pak jsou lidi, který jsou tak nějak mezi, a lidi, který sice maj jeden set orgánů, ale jejich mozek jim řiká, že úplně špatnej, a pak taky cokoli mezi tim. Čim víc se tim člověk zabejvá, tim větší bordel to je.

A co s tím má společnýho Rio? V Riu se před sedmi lety běžel závod na 800 metrů a výsledky byly tyhle: 1. Caster Semenya, 2. Francine Niyonsaba, 3. Margaret Nyairera Wambui. A představte si to: vony jsou všecky tři XY!

V tý době podle tehdy platnejch pravidel to byly ženský. Dneska už to není tak jednoznačný, aspoň v atletice.