Kanadský votázky kolem eutanázie
před 2 lety
Od roku 2016 je v Kanadě legální eutanázie. Je to pochopitelně za poměrně přísnejch podmínek (jsou nutný dva posudky a pacientův stav musí bejt smrtelnej a celkem bez nároku na zlepšení - jak by člověk tak čekal).
Teď se ale rozjela debata, jestli by se měla tahle možnost, tj. dobrovolně to zabalit a nechat si u toho pomoct od doktora, rozšířit i na duševně nemocný lidi. Debata je to morbidně zajímavá: někdo říká, že když je někdo blázen, tak je přece blázen a nebude rozhodovat o takovejch věcech, někdo říká, že lidi, co chtějí umřít, ještě nezkusili všechno, někdo se do toho vkládá s tím, že eutanázie nemá bejt náhrada za to, když stát nebo doktoři něvědí, co s váma, a ještě jinej zas myslí, že je to nemoc jako každá jiná, tak jakýpak copak. Nakonec ale kanadskej ekvivalent ústavního soudu řekl, že se to musí nějak implementovat, takže otázka v Kanadě už není ani tolik "jestli vůbec", jako spíš "jak".
Zajímavý je, že v Nizozemsku je eutanázie povolená už docela dlouho, a to i pro duševně nemocný lidi. Např. v roce 2018 tam s pomocí doktorů umřela Aurelia Brouwers, který bylo "jenom" 29. Její argumenty, který nakonec doktoři akceptovali, byly ve smyslu, že jejích několik souběžnejch duševních nemocí jí způsobuje tolik utrpení, že už prostě nechce tohle dál podstupovat a že zkoušela už milión pět různejch léčebnejch režimů a nepomohlo nic. Dlužno podotknout, že ne každej doktor / psychiatr s tímhle souhlasil, ale Aurelia si nakonec prosadila svou.
My máme na tohle v redakci názor docela jasnej, ale protentokrát o něm nebudeme žertovat - tohle téma se trochu vzpírá našemu obvyklýmu cynismu!