Nejlepší skotskej fotbalovej team jsou fanoušci!

Skotský fanoušci, který sami sebe přezdívají Tartan Army (ano, armáda v kostkovaným), se nakýblovali do Ameriky a začali tam bezostyšně šířit skotskou kulturu. V čem to spočívalo?

Nejen v tom, že kam přišli, tam prakticky každou sochu ozdobili dopravním kuželem (viz poznámka dole). Hlavně se zapsali svojí pozitivitou, což vypadá, že v záplavě Trumpovejch debilit a FIFA lezení do prdele témuž bylo celkem potřeba.

Skoti se přijeli bavit, dívat se na fotbal, fandit, poznávat kulturu a cestovat. Nepřijeli se vztekat, nadávat a fňukat, že se nic neuhraje, a to úplně stačilo.

První zápas skotský fotbalisti vyhráli, to byla naprostá euforie - upřímně to nikdo ani nečekal, a to i když ten zápas byl proti Haiti, protože fanoušci si o svým týmu moc nedělají iluze. Nicméně, historická událost byla v kapse, nejen že Skotsko bylo po asi 40 letech na mistrovství, ono tam (po ještě víc letech) dalo gól a vyhrálo zápas, večírek!

Další zápas byl až za tejden, takže aby trochu zabili čas, šli se Skoti projít (a rozdat nějaký ty kužely), dívat se a divoce fandit i jinejm sportům (což v Americe leckoho překvapilo), vybrali něco málo na všelijaký charity (přes 20 tisíc dolarů, to neni špatný), obecně po sobě nenechávali obzvláštní bordel a navíc nejen navštívili, ale i vypili do dna nejednu hospodu. Prostě výlet jak má bejt - a navíc se nehroutili, když jejich tým pak už nevyhrál vůbec nic. Naopak, s pozitivitou sobě vlastní měli velkou radost, že jejich tým proti Brazílii prohrál jenom 3:0, vydržel hrát obstojně až do konce, na ten fotbal se dalo koukat a navíc se mohla udělat párty s brazilskejma fanouškama (představte si to asi takhle: Skoti přinesou dudy, Brazilci přinesou bubny a může se rozjet mega večírek).

Skotsko (nepřekvapivě) nepostoupilo ze skupiny, i když do poslední chvíle fanoušci počítali pravděpodobnosti - nakonec se to zastavilo na 0,07%, ale Skoti jsou Skoti a doufali až do konce. No, nedopadlo to, takže už jsou na cestách po Americe a doufaj, že si na ně nedošlápne ICE (též známé jako Trumpovo Gestapo).

Poznámka: Dopravní kužely na sochách mají ve Skotsku už ca čtyřicetiletou tradici. Všechno začalo v Glasgow. Na jednom náměstí tam mají jezdeckou sochu Wellingtona (přesně toho, co vyprášil kožich Napoleonovi u Waterloo). Wellington byl sice jakože dobrej, ale prostě to byl Anglán a navíc jeho socha stojí na celkem prominentním místě a prostě se to nějak stalo, že se jednoho dne město probudilo a milej Wellington měl oranžovej klóbrc. Radnice kužel pochopitelně sundala a tím odstartovala mnohaletou válku: někdy socha vydržela bez kuželu pár dní a někdy jenom než stihli z městskejch služeb dojít na konec ulice, kužel byl ale každopádně zpátky. Radnice to snášela několik let, ale odhodlání glasgowskejch vtipálků bylo nakonec větší a radnice to vzdala. Od tý doby má kužel na hlavě nejen Wellington, ale často i jeho oř a taky nejmíň každá druhá socha ve Skotsku.