Co se to děje v Nigeru?
před rokem
Minule jsme v Jednou větou psali o Nigeru a očekávali jsme, že na našich sociálních sítích se strhne spousta vtipných filipik mezi našimi čtenáři, kteří se s radostí podělí o dění v zemi a my budeme bez práce. Nu což, nestalo se, naše sociální sítě zejou prázdnotou, takže něco málo informací musíme poskytnout my.
Jules Duhamel
Události v Nigeru (mimochodem sedmý největší stát těžící uran) nabraly spád 26. července, kdy se prezidentská ochranka pokusila udělat puč proti prvnímu po dlouhé době demokraticky zvolenému prezidentovi Mohamedu Bazoumovi. Toho drželi pod zámkem zhruba tak den, než se k nim připojila armáda, kus obyvatelstva jim vyjádřil podporu a pučisté efektivně převzali vládu v zemi. Za vůdce junty je tak aktuálně považován generál Tschiany, který má za sebou dlouhou vojenskou kariéru - včetně mírových operací pro Spojené národy.
Převrat hned vzápětí odsoudila Francie (která právě z Nigeru bere uran pro svoje jaderné elektrárny a za kterou se postavila celá EU, protože Niger moc nikoho mimo Francouze stejně nezajímá), ale hlavně ECOWAS, což je taková menší a slabší verze Evropské unie v západní Africe. ECOWAS tak teď vypadá, že by mohl projednou k něčemu bejt, a ať už to dopadne jakkoliv, rozhodně se zviditelnil na světové politické scéně.
ECOWAS navíc nejenom, že celou situaci odsoudil a uvalil na Niger sankce (včetně omezení dodávek energie a omezení exportu přes území ECOWAS - Niger nemá přístup k moři), ale taky pohrozil, že proti pučistům pošle vojáky, pokud se nedomluví na mírovém řešení. Myšlenka, že by šlo v západní Africe porazit vojenský puč pomocí armády složené z vojáků několika cizích států (z nichž některý jsou navíc taky ovládaný vojenskou juntou) a nevytvořit tím v zemi ještě větší bordel, je dosti originální. Francie (a EU, USA atp.) jí podporují, částečně proto, aby viděli, co to udělá, a částečně proto, že jim nic jinýho nezbejvá. Francie sice má v oblasti asi 1500 vojáků, ale vzhledem k tomu, že je mezi obyvatelstvem považována za utlačitelskou koloniální mocnost, tak by bylo jejich nasazení k ničemu, protože by situaci nijak neuklidnilo. Vojenská junta má ostatně dostatečnou podporu lidu, aby zvládla jen tak vyhostit francouzského velvyslance ze země. Ovšem ani intervence ECOWASu se nesetkala úplně s nadšením. Ale tlak určitě funguje, protože vojenská junta alespoň představila plán, jak se do tří let dobrovolně sama vzdá moci.
Mimochodem, převraty v Africe se nám teď nějak množí, což není náhoda. Naopak situace v Nigeru je důsledkem dlouhodobého nárůstu islamistického terorismu, čínského rozpínání a ruské propagandy, která se úspěšně snaží podkopat vliv západu v Africe. I když teda, von se tam západ teď nijak extra moc nesnaží, takže to Rusové nemaj zase tak těžký. Ostatně, v rámci řešení konfliktu a diskusi o vojácích zemí ECOWAS se v Burkině Faso sešel generál Modi s Wágnerovci, aby s nima probral krizi v Nigeru. Ano, s tou bandou žoldáků a hrdlořezů, kteří se v červnu svým pochodem na Moskvu postarali o komickou vložku války na Ukrajině, a nyní hledají, kam by se uklidili před stranickými čistkami, aby nedopadli jako jejich šéf. Afrika by tak pořád ještě mohla být rozumný kompromis pro všechny zúčastněné ruské strany.
*Pozn: Foto je převzato ze stránky https://www.julesduhamel.com/blog/, kde se dá najít pár zajímavých mapiček. Jules mapy aktualizuje skoro denně, takže jestli vás zajímá nejnovější vývoj, tak na jeho stránky mrkněte.